Fandom: The Good Place
Páry: Chidi/Jason, Tahani/Eleanor, Tahani/"Eliza"
Přístupnost: přístupné
Varování: žádné
Shrnutí: Po x-tém neúspěšném pokusu o restartování sousedství, které vytvořil, dostane Michael geniální nápad, jak si usnadnit práci a zajistit, aby všichni pořádně trpěli. Sežene totiž někoho, kdo ho bude zastupovat a kdo o lidské psychice ví přece jen o trochu víc než on.
Poznámka: Vytvořeno jako dárek pro Artie Wiles k Tajnému Santovi, pořádaném na skupině OpenSlash Cz/Sk na Facebooku. Předem se omlouvám za nedostatek Janet. Chtěla jsem jí tam nacpat víc, ale nějak se mi to nepodařilo. Doufám, že i tak se bude povídka líbit :)
Když
Eleanor Shellstrop otevřela oči, tou první věcí, kterou uviděla, byl velký
zelený nápis, který jí sděloval, že všechno bude v pořádku. Při těch
slovech ji zahřál zvláštní pocit útěchy, i když si nebyla jistá, proč.
Připadala si, jako by se právě probudila z krásného snu, jen aby zjistila,
že dnes nemusí vůbec vstávat, a tak se zachumlala zpátky do teplé postele a
pokračovala v snění. Do reality ji tak přivedlo až kliknutí otevírajících
se dveří a vřelý hlas postaršího muže, který ji zval dovnitř. Ale dovnitř kam?
Čekala tady na něco? Ten muž znal její jméno, ale Eleanor si nebyla schopná
vybavit to jeho. Posadili se.
„Ahoj
Eleanor. Jsem Michael,“ řekl ten muž s úsměvem. „Jak se dneska máš?“
Seděli
v kanceláři, která plně zapadala do toho, co by člověk od kanceláře
očekával. Možná byla jen trochu více dekorovaná obrazy a květinami.
„Výborně,“
odpověděla. Byla to pravda. Na mysl jí nepřišla jediná věc, která by její náladu
mohla pokazit. „Jenom-“ zarazila se. „Kde to jsem?“ Až pak si všimla motýlka,
kterého měl Michael uvázaného pod krkem. Byl tmavě fialový a byly na něm zobrazené
animované oční bulvy. Eleanor si pomyslela, že by ji to možná mělo trochu znepokojovat.
„Jsi
mrtvá, Eleanor,“ řekl, stále ještě s širokým úsměvem, Michael.
„Mrtvá?“
Eleanor zopakovala to slovo, jako by ho snad slyšela poprvé.
„Ano,
přesně tak. Umřelas, zaklepalas bačkorama, zůstalas plavat břichem nahoru…“
Eleanor
nakrčila obočí a přimhouřila oči. „To jsou rybičky.“
Michael
nad tím jen mávl rukou. „Rybičky, sloni, lidi, Marťani…“
„Ty
prčo, Marťani jsou vopravdický?“ vyhrkla Eleanor. „Počkat, proč nemůžu říct
prča?!“
„Vraťme
se k tomu, proč jsme tady, Eleanor,“ řekl Michael a opřel se lokty o stůl,
aby svým slovům dodal na důrazu. „Ten důvod, proč jsem tě sem přivedl je, že
potřebuji svého zástupce.“
Po
těch četných a neúspěšných pokusech o nekonečné mučení Eleanor i těch ostatních,
dostal Michael geniální nápad. Místo toho, aby vymýšlel další zákeřné scénáře,
které nevyhnutelně skončí tím, že Eleanor – nebo v mnohem horším případě,
Jason – odhalí, co se s nimi vlastně děje. Nechat tedy Eleanor, aby místo
něho ostatní mučila sama, znělo jako mnohem lepší plán. A s trochou štěstí
se bude brzy užírat výčitkami svědomí za to, co vlastně způsobila. Michael
musel ovládnout svůj ďábelský úsměv, když si představil, jak skvěle bude tenhle
scénář fungovat.
„Jakého
zástupce?“ zeptala se Eleanor a Michael sebou cuknul.
„Zástupce,
ano,“ zamumlal si pro sebe. „Potřebuji někoho,“ pokračoval k Eleanor, „kdo
tady bude na všechno dohlížet, když budu pryč. Někoho, na koho se můžu
spolehnout, že bude k téhle práci přistupovat tak zodpovědně jako já sám.“
Eleanor
ho chvíli sledovala. Čekala, že bude pokračovat, ale když se nic nedělo,
zeptala se: „Odcházíte do důchodu?“
Michael
mírně zavrtěl hlavou. „Ne, Eleanor. Vlastně, odcházím na dovolenou. Tak tomu
myslím vy lidi říkáte. Dočasný odpočinek od práce, často doprovázený fyzickým
odjezdem do turistické destinace plné tlouštíků v plavacích úborech, nepřeberným
množstvím exotického jídla a pití a trávení dlouhých hodin na záchodě.“
Eleanor
ho nedůvěřivě pozorovala a snažila se odhadnout, ve kterém momentě by se měla
začít smát. Michaelův výraz se však během vyprávění ani trochu nezměnil a
z tónu jeho hlasu vyznívalo, jako by to snad myslel vážně.
Ozvalo
se zaklepání na dveře. Na Michaelovo vyzvání vstoupila dovnitř mladá žena
s dlouhými černými vlnitými vlasy.
„Vicky,“
usmál se Michael. „Pojď dál. Zrovna jsem tady Eleanor vysvětloval, co bude
v popisu její nové práce.“ Vicky se zeširoka usmála.
„A
řekls jí už, jakou roli budu hrát já?“ zeptala se.
„A
tohle,“ Eleanor rozpřáhla rukama, „je tvůj nový domov, Chidi.“ Stáli před cihlovým
venkovským domkem, který byl obklopený keři a květinami, které Eleanor neznala,
ale voněly vcelku pěkně. Vnitřek domu byl také velmi útulný. Obývací pokoj měl
pohovku, která vypadala extrémně nepohodlně, ale ladila s interiérem. Ve
středu místnosti ležel velký koberec s abstraktními vzory a přímo naproti
nim stál široký kamenný krb. Vpravo byly dveře, které vedly do prostorné kuchyně
s jídelním stolem. Uprostřed něj stála velká váza s čerstvě nařezanými
pivoňkami.
„Hepčík,“
ohodnotil je Chidi.
„Na
zdraví,“ ozvalo se za jeho zády a Chidi překvapeně nadskočil.
„Tohle
je Janet,“ usmála se Eleanor. Janet před nimi stála, usmívala se a natahovala
k Chidimu ruku s kapesníkem. Ten si ho s nedůvěrou vzal.
„Kdo
to je?“ zeptal se Chidi, zatímco se snažil nějak civilizovaně vysmrkat.
Neúspěšně.
„Představ
si obří super počítač,“ řekla Eleanor. „A pak ho ještě vynásob miliardou. A to
je Janet. Je jako chodící databáze… no, všeho. Dokáže ti odpovědět na cokoliv.
Zkus to.“ Chidi zapřemýšlel.
„Co
je smyslem života?“ zeptal se.
„Smyslem
života-“ začala Janet.
„Ne,
ne, ne, nejdřív mi řekni, kdy vlastně život začal. Nebo ne, jak velký je
vesmír?“
„Možná
si o tom můžete popovídat později,“ přerušila ho Eleanor a vedla ho kolem
dřevěného schodiště do další místnosti. Strop tam byl oproti ostatním
místnostem nepřirozeně vysoko a až k němu se vyšily na dřevěných policích
tlusté zaprášené knihy. U okna pak byl výklenek s polštáři, kde by se jeden
mohl uvelebit a číst si až do aleluja. Vedle dveří stálo, měkce vypadající, hnědé
křeslo.
"Tohle
je... perfektní," usmál se Chidi, když se rozhlédl. Eleanor se usmála. "Budu
si sem ale muset nastěhovat stůl a židli, ať mám kde pracovat."
Ten
pohled, který mu Eleanor věnovala jen křičel: "Šprte!", ale nahlas
nic neřekla. Každopádně, sedět na židli u pracovního stolu, jí připadalo jako
to nejnepohodlnější místo na čtení na světě. A to sama nečetla nic, kromě
návodu na instantní nudle.
„Nebo
bych mohl pracovat v tom výklenku,“ pokračoval Chidi. „Nebo možná na té
pohovce v obýváku...“
"A
je tady ještě jedna věc," Eleanor řekla, když vedla Chidiho zpátky do
obývacího pokoje. "Osudová láska existuje. Ve vesmíru je jedna osoba,
která je pro tebe ta pravá a ať už jsi ji potkal ve svém životě nebo ne, tady s
ní budeš moct žít celou věčnost."
Chidi
se usmál. I když vztahy nikdy nebyly jeho prioritou, když byl naživu, možná teď
to bude jiné.
"Chidi,"
oslovila ho Eleanor, "Tohle je tvoje druhá polovička..."
Eleanor
očekávala, že ten, koho zmínila, vejde při těch slovech do místnosti, ale místo
toho jen pár sekund společně stáli v trapném tichu. "Pojď už dovnitř!"
zavolala nakonec.
"Tohle,
Chidi… je Jason," dokončila konečně Eleanor, když dotyčný vešel dovnitř.
Chidi
se na ni udiveně podíval a pak se vrátil pohledem k Jasonovi.
"Jason?"
zopakoval. "Ale já nejsem gay."
Eleanor
se přívětivě usmála, a pak ještě přívětivěji promluvila.
"Chidi,
v posmrtném životě si už na takové škatulky nehrajeme. Nezáleží na tom, jestli
v životě byls ten největší Casanova a měls v posteli každou noc jinou
ženskou-" zarazila se a kriticky se na Chidiho podívala. "Nebo co jsi
v životě dělal. Jsi po smrti, proč bychom se i tady měli nechat omezovat tím,
co má někdo mezi nohama. No, nemyslíš si?!"
Chidi
nad tím chvíli uvažoval.
"Jo,
to zní dobře," řekl Jason. "To je fakt chytrý. Nemusíš se jako
podřizovat společnosti a můžeš si dělat co chceš." Na chvíli se odmlčel.
"A koho chceš," spokojeně pokýval hlavou.
Chidi
ho pozoroval s vykulenýma očima. Eleanor se v duchu uculovala.
"No
tak já vás tady teď nechám, abyste se zabydleli, vy dvě hrdličky," řekla
sladkým hlasem. "Nahoře máte ložnici a hned vedle je Jasonovo nahrávací studio,"
dodala.
"Nahrávací
co-že?" Chidi vykoktal. Jason spokojeně výsknul a s dupáním se rozeběhl
nahoru po schodech.
"Ty
vogo, to jsou parádní bicí!" ozvalo se z patra. Následovala hlasitá hudební
ukázka, připomínající skupinku dětí z mateřské školky, co se snaží hrát
vařečkami na hrnce. Eleanor se rozhodla zmizet dřív, než Jason své představení stihl
dokončit.
„Čau
kočko,“ řekla Eleanor, když vstoupila do obývacího pokoje. Vzhledem
k tomu, že jí nikdo nepřišel otevřít, pozvala se dovnitř sama. Tahani
seděla na pohovce, zády k Eleanor. Trhla sebou, když slyšela její hlas a
Eleanor si všimla, jak si hřbety dlaní rychle utírá z tváří slzy.
„Seš
v pořádku?“ zeptala se Eleanor a přisedla si. Tahani uhnula pohledem.
Eleanor jí položila dlaň na rameno a stiskla.
„To
nic není,“ usmála se rychle Tahani. „Jenom si asi pořád ještě zvykám.“ Eleanor
kývla, ale vůbec jí to nevěřila. Rozhlédla se po místnosti, která byla plná
luxusního světlého nábytku se zlatými akcenty, zářivých sošek a dalších, draze vypadajících,
dekorací a něčeho, co vonělo po rozkvetlých hyacintech. Eleanor si nemohla
vzpomenout, kdy tu vůni ucítila poprvé, ale teď už v její mysli byla spojená
s Tahani.
„Kde
je Eliza?“ zeptala se.
Tahani
ukázala prstem za sebe. Eleanor si všimla, že se jí klepe ruka, ale mlčela.
Místo toho se, spolu s Tahani, jen zvedla z pohovky a následovala ji.
Boty se jí s každým krokem nořily do hebkého béžového koberce a vysokými
francouzskými okny dovnitř pronikalo odpolední sluneční světlo.
„Tohle
je zatracenej palác,“ pomyslela si Eleanor. „Taky bych si měla nechat
jeden postavit.“
Tahani
vzala za pozlacenou kliku masivních bílých dveří. Ložnice. Prostorná místnost
s obrovskou dvojpostelí uprostřed. Ta postel měla nebesa a matrace
vypadala jak z pohádky „Princezna na hrášku“. Eleanor se na okamžik
zasnila o tom, jaké by to asi bylo, kdyby se do ní zabořila.
„Miláčku,“
jemný ženský hlas její myšlenky přerušil. Eleanor otočila hlavu přímo včas, aby
viděla Vicky, jak vstává od velké plechovky s růžovou barvou. „Říkala jsem
ti přece, že je to překvapení,“ zeširoka se usmála a přešla místností až
k nim. To byla chvíle, kdy si Eleanor všimla těch králíčků. Draze
vypadající hnědo-zlatá tapeta byla strhaná z jedné ze zdí a její zbytky
pořád ještě ležely na hromadě v rohu místnosti. Skoro celá stěna teď byla
pokrytá malovanými králíčky, kytičkami, srdíčky a Eleanor si všimla, že
v pravém dolním rohu se nacházel malý rybníček s kachňátky.
„Tak
povídej, Beruško, jak se ti to líbí?“ Vicky se zazubila na Tahani a dlaní ji
s něhou pohladila po tváři. Na její kůži zůstala šmouha od nezaschlé
barvy.
„Je
to,“ Tahani polkla a zhluboka se nadechla. Pak se usmála. „Vážně překvapení,“ řekla
a rozhodila rukama. Pohledem se pořád ještě nedokázala od té malby, která by
snadno mohla být zaměněná za umělecké dílo pětiletého dítěte, odtrhnout.
„Děkuji,“ otočila se konečně k Vicky. Uchopila její dlaně do svých a pevně
stiskla. Pak ji něžně políbila na tvář. Eleanor věděla, že Tahani bude za chvíli
od barvy úplně celá.
„Eleanor,“
řekla Vicky, jako by si jí snad teprve všimla. „Čemu vděčíme za tvoji
návštěvu?“
„Ale,
to víte,“ zasmála se nervózně Eleanor. „Říkala jsem si, že se zastavím,
zjistím, jak se vám daří…“
„Úžasně,“
usmála se Vicky. „Že ano, miláčku?!“ otočila se zpět k Tahani. Ta na
chvíli uhnula pohledem, než přikývla.
Už
uběhly týdny od chvíle, kdy Eleanor začala pracovat na tomhle projektu. Týdny
od doby, kdy je všechny ubytovala a vytvořila pro ně peklo na zemi. Nebo vlastně
ne na zemi. Eleanor strčila do pusy plnou lžíci mraženého jogurtu s křupinkami
a čokoládovou polevou. Navštěvovala je často, ale mnohem častěji je jen zpovzdálí
pozorovala. Jason a Chidi se hádali snad denně, ale pak je vídala, jak se
prochází ruku v ruce nebo se na té nepohodlné sedačce líbají. Podobné to
bylo i s Tahani a Vicky. Až na to, že Vicky byla démon a jenom si s Tahani
pohrávala. Eleanor věděla, že by ji to mělo těšit. To byl přece její cíl, aby
všichni tři trpěli. Nemohla se však přemoci k tomu, aby si tohle malé vítězství
užívala. Neměla Vicky ráda už od první chvíle a čím déle pozorovala její
interakce s Tahani, tím méně ji měla v lásce.
Eleanor
procházela mezi několika barevnými domy, ze kterých se ozýval smích a veselé
hlasy. Chápala, jak snadné to může být, uvěřit, že jste na tom „Dobrém místě“.
Cesta z kočičích hlav ji brzy dovedla ke stromům, které obklopovaly místní
jezero. Tam se Eleanor posadila na dřevěné molo a sundala si boty, Nohy
spustila dolů tak, aby se šlapky jejích nohou mírně ponořily pod hladinu. Hned
na první dojem byla voda příjemně ochlazující. Eleanor dojedla několik
posledních lžic mraženého jogurtu, který už teď byl kompletně rozpuštěný.
Krabičku položila vedle sebe a zadívala se na horizont. Blížil se večer a
jezero potemnělo. Ještě pořád se slunce odráželo v hladině a osvětlovalo mírné
vlnky, které se i v kompletním bezvětří nějakým způsobem na jezeře formovaly.
Kolem bylo ticho až na pár aktivních cvrčků a šumění vody. Eleanor chvíli
zvažovala, jestli by měla do jezera skočit. Neměla sice plavky, ale to pro ni
nebyla překážka. A kdyby ji někdo uviděl nahou? Eleanor by řekla, že by měli
být vděční. Takový křivky jako měla ona totiž nejspíš ještě neviděli. Jen však začala
to koupání zvažovat, uslyšela za sebou tiché klapání podpatků.
"Můžu
si přisednout?" zeptal se známý hlas a Eleanor jen souhlasně pokývala
hlavou. Ve vzduchu ucítila závan hyacintu. Tahani si dřepla a opatrně se
posadila vedle Eleanor. Po jejím vzoru si sundala luxusní stříbrné lodičky a
položila je za sebe. Když ponořila nohy do vody, hladina jí vystoupala až
několik centimetrů nad kotníky.
„Páni,
to jsou ale nohy," řekla Eleanor a Tahani se zarazila. "Já jsem to
právě řekla nahlas, co?!" Eleanor přimhouřila oči. Tahani souhlasně
pokývala a uhnula pohledem k jezerní hladině.
„Eleanor,"
řekla. "Nejsem si jistá, jestli je tohle pro mě," přiznala.
"Eliza je skvělá, je krásná a fakt to v posteli umí." Eleanor se na
Tahani překvapeně podívala. "Ale nemyslím si, že se k sobě hodíme. Já vím,
že nás dohromady svedl osud a že bych měla být vděčná, že mě nespároval třeba s
Jasonem…"
„Mhm,“
souhlasila Eleanor. Vynořila nohy krátce z vody jen proto, aby je hned
zase ponořila.
„Možná
jsem jen trochu náročná,“ Tahani měla na rtech smutný úsměv. Eleanor se k ní
otočila.
„Myslím,
že bys tomu měla dát víc času,“ usmála se. „S Elizou se teprve poznáváte. Je
jasný, že to není snadný, bydlet spolu a bejt spolu prakticky pořád. To
neznamená, že k sobě nepatříte.“ Eleanor ze sebe ta slova nesypala lehce.
Musela si připomínat, kdo je a co je jejím úkolem.
„Co
když,“ Tahani na moment sklopila oči do klína. „Co když se mi líbí někdo jiný.“
Při těch slovech se Eleanor podívala do očí. Nebe nad jejich hlavami bylo rudé,
jak se slunce pomalu nořilo do jezera. Eleanor měla pocit, jako by se jí
hrudník scvrknul tak, že jí nedovoloval dýchat.
„To
přece nic neznamená,“ řekla a krátce se zasmála. Snažila se, aby z jejího hlasu
nebylo poznat, jaký kolotoč pocitů se v ní právě odehrává.
„Možná,“
Tahani pokrčila rameny. „Možná tu osobu taky vůbec neznám. Možná, že z toho
nic nebude a Eliza skutečně je ta pravá.“
Eleanor
s úsměvem přikyvovala. „Tak vidíš,“ řekla.
„Ale
možná,“ Tahani se usmála. „Možná bych to chtěla zjistit,“ dořekla a bez dalšího
váhání se naklonila k Eleanor a přitiskla své rty na ty její.
Páni, tak to bylo něco! :D Začnu hezky popořadě...
OdpovědětVymazatDíky za Tajného Santu! Kvůli tobě jsem se podívala na Good Place jinýma očima a bylo to fajn :) Přiznávám, že neznám českou verzi, ale snad tě neurazím, když řeknu, že "Ty prčo!" byla úžasná cenzura <3
Animovaný bulvy na Michaelově motýlku mě dostaly :D Stejně jako Eleanořina připomínka, že to rybičky plavou břichy nahoru.
Plán nechat Eleanor, ať mučí ostatní, je vážně chytrý. A opravdu funguje! :O Dovedu si představit, že by tento restart byl úspěšný. Eleanor nemá motivaci zasloužit si dobré místo. Vždyť ji Michael vlastně přívítal v pekle s otevřenou náručí a podržel jí trůn, aby si mohla sednout! :D
Její aférka s Tahani zní hodně slibně. Ať by se vyvinula jakýmkoliv směrem, vznikne z toho celá série mučících situací. Muhehe... Perfektní. A pokud se tyhle dvě rozhodnou, že systém změní, nikdo je nezastaví. :D
Michaelova definice dovolené byla parádní :)
Kombinace Jason a Chidi... ďábelsky geniální :D :D Ty možnosti... Ty konflikty... Ty bolesti břicha... mua! <3
Janet mi tam ani nechyběla. Myslím, že v této fázi by fungovala jen jako podržtaška a není jí potřeba. :)
A Vicky! Super využití talentované herečky. Z její nové role mě bolí zuby a kroutí se mi prsty u nohou. P E R F E K T N Í. Když řekla "miláčku", úplně jsem ji slyšela.
A nakonec... mojí zaručeně nejoblíbenější postavou je tu Tahani. Měla problém a šla si o tom promluvit s manažerem :D To, že pak manažera začala líbat, je věc druhá. Ta holka má prostě grády. Bylo mi jí hodně líto, Vicky je třída a myslím, že jsme viděli jen zlomek toho, čím Tahani rozkládá a mučí. Jo, tady mám Tahani ze všech nejradši :)
Děkuji ti, že sis dala s touto povídkou tolik práce. Vážím si toho <3 <3 <3
Artie
Děkuju za takový podrobný komentář :) Jsem moc ráda, že se ti povídka líbila <3 Nejdřív jsem se bála, že to bude katastrofa, protože jsem teď pořád v práci a mozek už se mi úplně rozpustil :D
VymazatČeskou verzi taky neznám, koukala jsem na to na UK Netflixu bez titulků, takže ta cenzura je čistě z mojí hlavy. A i kdybych českou verzi viděla, určitě mě taková pochvala neurazí :))
"Měla problém a šla si o tom promluvit s manažerem." To zase zabilo mě :D
Fakt díky za takovou pochvalu <3 Ještě jsem na ně nic nepsala, takže jsem ráda, že sis o tenhle fandom řekla, protože jinak by mě to asi ani nenapadlo :)