Zaručeně ověřený spolehlivý plán

Fandom: The Good Place

Páry: Chidi/Jason, Tahani/Eleanor, Tahani/"Eliza"

Přístupnost: přístupné

Varování: žádné

Shrnutí: Po x-tém neúspěšném pokusu o restartování sousedství, které vytvořil, dostane Michael geniální nápad, jak si usnadnit práci a zajistit, aby všichni pořádně trpěli. Sežene totiž někoho, kdo ho bude zastupovat a kdo o lidské psychice ví přece jen o trochu víc než on.

Poznámka: Vytvořeno jako dárek pro Artie Wiles k Tajnému Santovi, pořádaném na skupině OpenSlash Cz/Sk na Facebooku. Předem se omlouvám za nedostatek Janet. Chtěla jsem jí tam nacpat víc, ale nějak se mi to nepodařilo. Doufám, že i tak se bude povídka líbit :)

Když Eleanor Shellstrop otevřela oči, tou první věcí, kterou uviděla, byl velký zelený nápis, který jí sděloval, že všechno bude v pořádku. Při těch slovech ji zahřál zvláštní pocit útěchy, i když si nebyla jistá, proč. Připadala si, jako by se právě probudila z krásného snu, jen aby zjistila, že dnes nemusí vůbec vstávat, a tak se zachumlala zpátky do teplé postele a pokračovala v snění. Do reality ji tak přivedlo až kliknutí otevírajících se dveří a vřelý hlas postaršího muže, který ji zval dovnitř. Ale dovnitř kam? Čekala tady na něco? Ten muž znal její jméno, ale Eleanor si nebyla schopná vybavit to jeho. Posadili se.

„Ahoj Eleanor. Jsem Michael,“ řekl ten muž s úsměvem. „Jak se dneska máš?“

Seděli v kanceláři, která plně zapadala do toho, co by člověk od kanceláře očekával. Možná byla jen trochu více dekorovaná obrazy a květinami.

„Výborně,“ odpověděla. Byla to pravda. Na mysl jí nepřišla jediná věc, která by její náladu mohla pokazit. „Jenom-“ zarazila se. „Kde to jsem?“ Až pak si všimla motýlka, kterého měl Michael uvázaného pod krkem. Byl tmavě fialový a byly na něm zobrazené animované oční bulvy. Eleanor si pomyslela, že by ji to možná mělo trochu znepokojovat.

„Jsi mrtvá, Eleanor,“ řekl, stále ještě s širokým úsměvem, Michael.

„Mrtvá?“ Eleanor zopakovala to slovo, jako by ho snad slyšela poprvé.

„Ano, přesně tak. Umřelas, zaklepalas bačkorama, zůstalas plavat břichem nahoru…“

Eleanor nakrčila obočí a přimhouřila oči. „To jsou rybičky.“

Michael nad tím jen mávl rukou. „Rybičky, sloni, lidi, Marťani…“

„Ty prčo, Marťani jsou vopravdický?“ vyhrkla Eleanor. „Počkat, proč nemůžu říct prča?!“

„Vraťme se k tomu, proč jsme tady, Eleanor,“ řekl Michael a opřel se lokty o stůl, aby svým slovům dodal na důrazu. „Ten důvod, proč jsem tě sem přivedl je, že potřebuji svého zástupce.“

Po těch četných a neúspěšných pokusech o nekonečné mučení Eleanor i těch ostatních, dostal Michael geniální nápad. Místo toho, aby vymýšlel další zákeřné scénáře, které nevyhnutelně skončí tím, že Eleanor – nebo v mnohem horším případě, Jason – odhalí, co se s nimi vlastně děje. Nechat tedy Eleanor, aby místo něho ostatní mučila sama, znělo jako mnohem lepší plán. A s trochou štěstí se bude brzy užírat výčitkami svědomí za to, co vlastně způsobila. Michael musel ovládnout svůj ďábelský úsměv, když si představil, jak skvěle bude tenhle scénář fungovat.

„Jakého zástupce?“ zeptala se Eleanor a Michael sebou cuknul.

„Zástupce, ano,“ zamumlal si pro sebe. „Potřebuji někoho,“ pokračoval k Eleanor, „kdo tady bude na všechno dohlížet, když budu pryč. Někoho, na koho se můžu spolehnout, že bude k téhle práci přistupovat tak zodpovědně jako já sám.“

Eleanor ho chvíli sledovala. Čekala, že bude pokračovat, ale když se nic nedělo, zeptala se: „Odcházíte do důchodu?“

Michael mírně zavrtěl hlavou. „Ne, Eleanor. Vlastně, odcházím na dovolenou. Tak tomu myslím vy lidi říkáte. Dočasný odpočinek od práce, často doprovázený fyzickým odjezdem do turistické destinace plné tlouštíků v plavacích úborech, nepřeberným množstvím exotického jídla a pití a trávení dlouhých hodin na záchodě.“

Eleanor ho nedůvěřivě pozorovala a snažila se odhadnout, ve kterém momentě by se měla začít smát. Michaelův výraz se však během vyprávění ani trochu nezměnil a z tónu jeho hlasu vyznívalo, jako by to snad myslel vážně.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Na Michaelovo vyzvání vstoupila dovnitř mladá žena s dlouhými černými vlnitými vlasy.

„Vicky,“ usmál se Michael. „Pojď dál. Zrovna jsem tady Eleanor vysvětloval, co bude v popisu její nové práce.“ Vicky se zeširoka usmála.

„A řekls jí už, jakou roli budu hrát já?“ zeptala se.

 ©©©

„A tohle,“ Eleanor rozpřáhla rukama, „je tvůj nový domov, Chidi.“ Stáli před cihlovým venkovským domkem, který byl obklopený keři a květinami, které Eleanor neznala, ale voněly vcelku pěkně. Vnitřek domu byl také velmi útulný. Obývací pokoj měl pohovku, která vypadala extrémně nepohodlně, ale ladila s interiérem. Ve středu místnosti ležel velký koberec s abstraktními vzory a přímo naproti nim stál široký kamenný krb. Vpravo byly dveře, které vedly do prostorné kuchyně s jídelním stolem. Uprostřed něj stála velká váza s čerstvě nařezanými pivoňkami.

„Hepčík,“ ohodnotil je Chidi.

„Na zdraví,“ ozvalo se za jeho zády a Chidi překvapeně nadskočil.

„Tohle je Janet,“ usmála se Eleanor. Janet před nimi stála, usmívala se a natahovala k Chidimu ruku s kapesníkem. Ten si ho s nedůvěrou vzal.

„Kdo to je?“ zeptal se Chidi, zatímco se snažil nějak civilizovaně vysmrkat. Neúspěšně.

„Představ si obří super počítač,“ řekla Eleanor. „A pak ho ještě vynásob miliardou. A to je Janet. Je jako chodící databáze… no, všeho. Dokáže ti odpovědět na cokoliv. Zkus to.“ Chidi zapřemýšlel.

„Co je smyslem života?“ zeptal se.

„Smyslem života-“ začala Janet.

„Ne, ne, ne, nejdřív mi řekni, kdy vlastně život začal. Nebo ne, jak velký je vesmír?“

„Možná si o tom můžete popovídat později,“ přerušila ho Eleanor a vedla ho kolem dřevěného schodiště do další místnosti. Strop tam byl oproti ostatním místnostem nepřirozeně vysoko a až k němu se vyšily na dřevěných policích tlusté zaprášené knihy. U okna pak byl výklenek s polštáři, kde by se jeden mohl uvelebit a číst si až do aleluja. Vedle dveří stálo, měkce vypadající, hnědé křeslo.

"Tohle je... perfektní," usmál se Chidi, když se rozhlédl. Eleanor se usmála. "Budu si sem ale muset nastěhovat stůl a židli, ať mám kde pracovat."

Ten pohled, který mu Eleanor věnovala jen křičel: "Šprte!", ale nahlas nic neřekla. Každopádně, sedět na židli u pracovního stolu, jí připadalo jako to nejnepohodlnější místo na čtení na světě. A to sama nečetla nic, kromě návodu na instantní nudle.

„Nebo bych mohl pracovat v tom výklenku,“ pokračoval Chidi. „Nebo možná na té pohovce v obýváku...“

 ©©©

"A je tady ještě jedna věc," Eleanor řekla, když vedla Chidiho zpátky do obývacího pokoje. "Osudová láska existuje. Ve vesmíru je jedna osoba, která je pro tebe ta pravá a ať už jsi ji potkal ve svém životě nebo ne, tady s ní budeš moct žít celou věčnost."

Chidi se usmál. I když vztahy nikdy nebyly jeho prioritou, když byl naživu, možná teď to bude jiné.

"Chidi," oslovila ho Eleanor, "Tohle je tvoje druhá polovička..."

Eleanor očekávala, že ten, koho zmínila, vejde při těch slovech do místnosti, ale místo toho jen pár sekund společně stáli v trapném tichu. "Pojď už dovnitř!" zavolala nakonec.

"Tohle, Chidi… je Jason," dokončila konečně Eleanor, když dotyčný vešel dovnitř.

Chidi se na ni udiveně podíval a pak se vrátil pohledem k Jasonovi.

"Jason?" zopakoval. "Ale já nejsem gay."

Eleanor se přívětivě usmála, a pak ještě přívětivěji promluvila.

"Chidi, v posmrtném životě si už na takové škatulky nehrajeme. Nezáleží na tom, jestli v životě byls ten největší Casanova a měls v posteli každou noc jinou ženskou-" zarazila se a kriticky se na Chidiho podívala. "Nebo co jsi v životě dělal. Jsi po smrti, proč bychom se i tady měli nechat omezovat tím, co má někdo mezi nohama. No, nemyslíš si?!"

Chidi nad tím chvíli uvažoval.

"Jo, to zní dobře," řekl Jason. "To je fakt chytrý. Nemusíš se jako podřizovat společnosti a můžeš si dělat co chceš." Na chvíli se odmlčel. "A koho chceš," spokojeně pokýval hlavou.

Chidi ho pozoroval s vykulenýma očima. Eleanor se v duchu uculovala.

"No tak já vás tady teď nechám, abyste se zabydleli, vy dvě hrdličky," řekla sladkým hlasem. "Nahoře máte ložnici a hned vedle je Jasonovo nahrávací studio," dodala.

"Nahrávací co-že?" Chidi vykoktal. Jason spokojeně výsknul a s dupáním se rozeběhl nahoru po schodech.

"Ty vogo, to jsou parádní bicí!" ozvalo se z patra. Následovala hlasitá hudební ukázka, připomínající skupinku dětí z mateřské školky, co se snaží hrát vařečkami na hrnce. Eleanor se rozhodla zmizet dřív, než Jason své představení stihl dokončit.

 ©©©

„Čau kočko,“ řekla Eleanor, když vstoupila do obývacího pokoje. Vzhledem k tomu, že jí nikdo nepřišel otevřít, pozvala se dovnitř sama. Tahani seděla na pohovce, zády k Eleanor. Trhla sebou, když slyšela její hlas a Eleanor si všimla, jak si hřbety dlaní rychle utírá z tváří slzy.

„Seš v pořádku?“ zeptala se Eleanor a přisedla si. Tahani uhnula pohledem. Eleanor jí položila dlaň na rameno a stiskla.

„To nic není,“ usmála se rychle Tahani. „Jenom si asi pořád ještě zvykám.“ Eleanor kývla, ale vůbec jí to nevěřila. Rozhlédla se po místnosti, která byla plná luxusního světlého nábytku se zlatými akcenty, zářivých sošek a dalších, draze vypadajících, dekorací a něčeho, co vonělo po rozkvetlých hyacintech. Eleanor si nemohla vzpomenout, kdy tu vůni ucítila poprvé, ale teď už v její mysli byla spojená s Tahani.

„Kde je Eliza?“ zeptala se.

Tahani ukázala prstem za sebe. Eleanor si všimla, že se jí klepe ruka, ale mlčela. Místo toho se, spolu s Tahani, jen zvedla z pohovky a následovala ji. Boty se jí s každým krokem nořily do hebkého béžového koberce a vysokými francouzskými okny dovnitř pronikalo odpolední sluneční světlo.

„Tohle je zatracenej palác,“ pomyslela si Eleanor. „Taky bych si měla nechat jeden postavit.“

Tahani vzala za pozlacenou kliku masivních bílých dveří. Ložnice. Prostorná místnost s obrovskou dvojpostelí uprostřed. Ta postel měla nebesa a matrace vypadala jak z pohádky „Princezna na hrášku“. Eleanor se na okamžik zasnila o tom, jaké by to asi bylo, kdyby se do ní zabořila.

„Miláčku,“ jemný ženský hlas její myšlenky přerušil. Eleanor otočila hlavu přímo včas, aby viděla Vicky, jak vstává od velké plechovky s růžovou barvou. „Říkala jsem ti přece, že je to překvapení,“ zeširoka se usmála a přešla místností až k nim. To byla chvíle, kdy si Eleanor všimla těch králíčků. Draze vypadající hnědo-zlatá tapeta byla strhaná z jedné ze zdí a její zbytky pořád ještě ležely na hromadě v rohu místnosti. Skoro celá stěna teď byla pokrytá malovanými králíčky, kytičkami, srdíčky a Eleanor si všimla, že v pravém dolním rohu se nacházel malý rybníček s kachňátky.

„Tak povídej, Beruško, jak se ti to líbí?“ Vicky se zazubila na Tahani a dlaní ji s něhou pohladila po tváři. Na její kůži zůstala šmouha od nezaschlé barvy.

„Je to,“ Tahani polkla a zhluboka se nadechla. Pak se usmála. „Vážně překvapení,“ řekla a rozhodila rukama. Pohledem se pořád ještě nedokázala od té malby, která by snadno mohla být zaměněná za umělecké dílo pětiletého dítěte, odtrhnout. „Děkuji,“ otočila se konečně k Vicky. Uchopila její dlaně do svých a pevně stiskla. Pak ji něžně políbila na tvář. Eleanor věděla, že Tahani bude za chvíli od barvy úplně celá.

„Eleanor,“ řekla Vicky, jako by si jí snad teprve všimla. „Čemu vděčíme za tvoji návštěvu?“

„Ale, to víte,“ zasmála se nervózně Eleanor. „Říkala jsem si, že se zastavím, zjistím, jak se vám daří…“

„Úžasně,“ usmála se Vicky. „Že ano, miláčku?!“ otočila se zpět k Tahani. Ta na chvíli uhnula pohledem, než přikývla.

 ©©©

Už uběhly týdny od chvíle, kdy Eleanor začala pracovat na tomhle projektu. Týdny od doby, kdy je všechny ubytovala a vytvořila pro ně peklo na zemi. Nebo vlastně ne na zemi. Eleanor strčila do pusy plnou lžíci mraženého jogurtu s křupinkami a čokoládovou polevou. Navštěvovala je často, ale mnohem častěji je jen zpovzdálí pozorovala. Jason a Chidi se hádali snad denně, ale pak je vídala, jak se prochází ruku v ruce nebo se na té nepohodlné sedačce líbají. Podobné to bylo i s Tahani a Vicky. Až na to, že Vicky byla démon a jenom si s Tahani pohrávala. Eleanor věděla, že by ji to mělo těšit. To byl přece její cíl, aby všichni tři trpěli. Nemohla se však přemoci k tomu, aby si tohle malé vítězství užívala. Neměla Vicky ráda už od první chvíle a čím déle pozorovala její interakce s Tahani, tím méně ji měla v lásce.

Eleanor procházela mezi několika barevnými domy, ze kterých se ozýval smích a veselé hlasy. Chápala, jak snadné to může být, uvěřit, že jste na tom „Dobrém místě“. Cesta z kočičích hlav ji brzy dovedla ke stromům, které obklopovaly místní jezero. Tam se Eleanor posadila na dřevěné molo a sundala si boty, Nohy spustila dolů tak, aby se šlapky jejích nohou mírně ponořily pod hladinu. Hned na první dojem byla voda příjemně ochlazující. Eleanor dojedla několik posledních lžic mraženého jogurtu, který už teď byl kompletně rozpuštěný. Krabičku položila vedle sebe a zadívala se na horizont. Blížil se večer a jezero potemnělo. Ještě pořád se slunce odráželo v hladině a osvětlovalo mírné vlnky, které se i v kompletním bezvětří nějakým způsobem na jezeře formovaly. Kolem bylo ticho až na pár aktivních cvrčků a šumění vody. Eleanor chvíli zvažovala, jestli by měla do jezera skočit. Neměla sice plavky, ale to pro ni nebyla překážka. A kdyby ji někdo uviděl nahou? Eleanor by řekla, že by měli být vděční. Takový křivky jako měla ona totiž nejspíš ještě neviděli. Jen však začala to koupání zvažovat, uslyšela za sebou tiché klapání podpatků.

"Můžu si přisednout?" zeptal se známý hlas a Eleanor jen souhlasně pokývala hlavou. Ve vzduchu ucítila závan hyacintu. Tahani si dřepla a opatrně se posadila vedle Eleanor. Po jejím vzoru si sundala luxusní stříbrné lodičky a položila je za sebe. Když ponořila nohy do vody, hladina jí vystoupala až několik centimetrů nad kotníky.

„Páni, to jsou ale nohy," řekla Eleanor a Tahani se zarazila. "Já jsem to právě řekla nahlas, co?!" Eleanor přimhouřila oči. Tahani souhlasně pokývala a uhnula pohledem k jezerní hladině.

„Eleanor," řekla. "Nejsem si jistá, jestli je tohle pro mě," přiznala. "Eliza je skvělá, je krásná a fakt to v posteli umí." Eleanor se na Tahani překvapeně podívala. "Ale nemyslím si, že se k sobě hodíme. Já vím, že nás dohromady svedl osud a že bych měla být vděčná, že mě nespároval třeba s Jasonem…"

„Mhm,“ souhlasila Eleanor. Vynořila nohy krátce z vody jen proto, aby je hned zase ponořila.

„Možná jsem jen trochu náročná,“ Tahani měla na rtech smutný úsměv. Eleanor se k ní otočila.

„Myslím, že bys tomu měla dát víc času,“ usmála se. „S Elizou se teprve poznáváte. Je jasný, že to není snadný, bydlet spolu a bejt spolu prakticky pořád. To neznamená, že k sobě nepatříte.“ Eleanor ze sebe ta slova nesypala lehce. Musela si připomínat, kdo je a co je jejím úkolem.

„Co když,“ Tahani na moment sklopila oči do klína. „Co když se mi líbí někdo jiný.“ Při těch slovech se Eleanor podívala do očí. Nebe nad jejich hlavami bylo rudé, jak se slunce pomalu nořilo do jezera. Eleanor měla pocit, jako by se jí hrudník scvrknul tak, že jí nedovoloval dýchat.

„To přece nic neznamená,“ řekla a krátce se zasmála. Snažila se, aby z jejího hlasu nebylo poznat, jaký kolotoč pocitů se v ní právě odehrává.

„Možná,“ Tahani pokrčila rameny. „Možná tu osobu taky vůbec neznám. Možná, že z toho nic nebude a Eliza skutečně je ta pravá.“

Eleanor s úsměvem přikyvovala. „Tak vidíš,“ řekla.

„Ale možná,“ Tahani se usmála. „Možná bych to chtěla zjistit,“ dořekla a bez dalšího váhání se naklonila k Eleanor a přitiskla své rty na ty její.