Nebelvírský večírek

Fandom: Harry Potter
Páry: Sirius/Remus

Téma: "Chtěl bych se líbat s jednou slečnou, ale neumím to, kamaráde, pomůžeš mi?"

Jazyk: Čeština

Přístupnost: Bez věkového omezení

Varování: -

Poznámka: Období Pobertů. Pravděpodobně podle skutečné události.

"Lilly, já... říkal jsem si..." mumlal nervózně James. Nezáleželo na tom, že si to hodiny nacvičoval před zrcadlem (a taky na Siriusovi, ale o tom měl Sirius zakázáno i jenom muknout pod pohrůžkou brutální a bolestivé smrti), ve chvíli, kdy stál před Lilly, všechen ten trénink šel do háje.

"Deset srpců, že to vzdá a uteče," uculil se Sirius.

"Dobře," odvětil pobaveně Peter, "Já vsázím na to, že se nakonec vymáčkne."

"To mu celkem věříš," řekl Sirius. "Platí."

Remus je jen se smíchem pozoroval.

"Jste oba blázni," řekl. Sirius jen pokrčil rameny.

"O deset srpců bohatší blázen," dodal. "Koukněte na něj."

Všichni tři se krčili v záhybu školní chodby, aby na ně Lilly s Jamesem neviděli. Ani jeden z nich si to představení nechtěl nechat ujít. James se červenal nejspíš všude po těle a Lilly si toho musela všimnout. Ještě pořád něco blábolil a Sirius, Remus a Peter na sebe vzájemně sykali, ať jsou ti druzí dva tiše, protože chtěli něco slyšet. Najednou zpozorněli, když Lilly Jamese zastavila.

"Nevím, jestlis o tom slyšel," řekla, "ale zítra bude ve společenské místnosti taková menší sešlost. Tak bychom možná mohli jít spolu?!"

Sirius, Peter i Remus zalapali po dechu. To bylo přesně to, na co se jí James snažil zeptat. Ale než se stihl vymáčknout, Lilly ho tak trochu předběhla. Remus vyprskl smíchy jako první.

"Tak to jste se teda netrefili," řekl. "Měl jsem si vsadit na Lilly. Ta holka se ničeho nebojí."

"Tss, příště vyhraju," zamumlal Sirius. "Jen si počkejte."

©©©

"Zítra je ten večírek," řekl Sirius nepřítomně, zatímco koukal z okna jejich ložnice. Celý den téměř nepřetržitě lilo, takže ani jeden z nich neměl chuť opouštět budovu školy. Sirius i Remus už měli všechny dnešní lekce za sebou, ale do večeře ještě zbývalo hodně času. Ložnice byla momentálně prázdná, takže seděli u Siriuse na posteli a povídali si. 

„A co s ním?“ zeptal se Remus. Zatím slyšel Siriuse ten večírek zmínit jen v souvislosti s Lilly a Jamesem. Prý to bude tragédie, jestli Lilly bude chtít tancovat. James je podle Siriusových slov "nepoužitejnej". Remus se raději nezeptal, jak to ví.

„No a víš jak James pozval Lilly?“ zeptal se Sirius.

„Ne, vůbec jsme u toho všichni nebyli a nemohli se zbláznit se smíchy,“ odvětil Remus. Nebyl si tak úplně jistý, kam tím Sirius míří.

„Taky jsem uvažoval, že bych někoho pozval,“ řekl Sirius klidně a podíval se na Remuse. 

Ten při těch slovech překvapeně vykulil oči. Samozřejmě si byl vědom toho, že holky se mohly zbláznit, když Sirius jen prošel kolem, ale Sirius nikdy neprojevil zájem o žádnou z nich. Alespoň ne před Remusem a pokud věděl, tak ani před Jamesem a Peterem ne.

„Koho?“ zeptal se a Sirius uhnul pohledem.

„Na tom nezáleží,“ namítl Sirius, a když viděl, jak Remus s údivem zdvihl obočí, dodal: „Nechci to zakřiknout, nejdřív uvidím, co mi řekne.“

Remus pokýval hlavou. Rozuměl tomu. Zvlášť po tom, jak si dobírali Jamese. Kdyby on byl v Siriusově situaci, nejspíš by si taky dvakrát rozmyslel, kolik toho bude s ostatními sdílet.

„Takže ses jí ještě nezeptal?“ Byla to spíše řečnická otázka. Remus chtěl Siriuse trochu povzbudit, aby mu o té záhadné slečně řekl něco víc, ale nebyl si jistý, jak toho dosáhnout, aniž by na něj příliš tlačil.

Sirius místo odpovědi jen záporně zakroutil hlavou.

„Pořád si v hlavě říkám, co když řekne ano,“ přiznal. Remus se na něj jen nevěřícně podíval.

„Tak ty se bojíš, že řekne ano?“ zopakoval a rozesmál se. Musel asi špatně slyšet.

„Jo,“ potvrdil Sirius. „Pochybuju, že mě odmítne. Jako, podívej se na mě.“ Remus znovu vyprskl smíchy.

„Nelichoť si tolik.“

„No dobře,“ řekl Sirius a mávl rukou. „Z toho, že by mě mohla odmítnout, jsem taky trochu nervózní. Ale i když se mnou půjde, tak to ještě neznamená, že mám vyhraný.“

„A proč ne?“ zeptal se Remus. Sirius se znovu zadíval z okna. Ten výhled byl poněkud rozmazaný, přes to mokré sklo, na které ještě pořád prudce dopadaly kapky deště. Jejich zvuk byl na chvíli tím jediným v místnosti. Tedy, kromě jejich dýchání.

„Co když se bude chtít líbat?“ zamumlal Sirius. Remus překvapeně zamrkal. Tohle by od Siriuse nečekal. Vždycky se tvářil tak sebevědomě, a i když Remus věděl, že alespoň z části to Sirius jen hraje, běžně o takových věcech nemluvili. Alespoň ne vážně.

„Není to snad pozitivum?“ zeptal se Remus. Sirius se odmlčel, pak se usmál.

„Abych byl upřímnej, nemám s líbáním moc zkušeností,“ přiznal. „Teda… vlastně žádný zkušenosti. Jako s opravdovým líbáním, myslím.“

„To jsem nevěděl,“ přiznal Remus překvapeně.

„No, zrovna to nerozhlašuju, to je fakt,“ Sirius pokrčil rameny.

„Na tom není nic špatnýho,“ ujistil ho Remus. „A nemusíš se ničeho obávat, přijde to samo, když se začnete líbat.“ Remus také neměl moc zkušeností, pokud šlo o romantiku, ale s holkou už se líbal. Několikrát. A k jeho údivu to nebylo zas až takové terno, jak si původně představoval.

„Kdybych si to alespoň mohl vyzkoušet nanečisto,“ povzdychl si dramaticky Sirius.

„Jak jako?“ zasmál se Remus. „To se chceš líbat s vlastní rukou? Nebo si přičarovat… ne, já to vlastně nechci vědět.“

„Ty jsi vůl,“ Sirius do něj hravě strčil. „Myslel jsem s někým jiným, samozřejmě.“

„Tak teď už jsi mě ztratil úplně. Proč by ses chtěl líbat s někým jiným, když existuje někdo, kdo se ti líbí?“

„Proč ne?!“ zeptal se Sirius vážně. „Holky to dělají pořád.“

„Líbají se s někým jiným?“ Remus se na Siriuse zmateně podíval.

„Trénují líbání předtím, než mají oficiální premiéru,“ řekl Sirius a protočil oči. A když viděl, že Remus se ještě pořád moc nechytá, tak dodal: „Trénují spolu.“

Remusův výraz se ve vteřině změnil. Už mu začínalo docházet, jak to Sirius myslí.

„Počkej, to chceš jako…“ odmlčel se, zatímco zkoumal výraz Siriusova obličeje. Čekal jen na to, až se začne smát nebo mu řekne, že to byl jen vtípek na Remusův účet. Ale neudělal to.

„Jestli je ti to moc proti srsti,“ Sirius se trochu uchechtl. Remus do něj šťouchnul nohou. Sirius si to prostě nemohl odpustit. „Tak nemusíme,“ pokračoval Sirius. „Byl to jen návrh.“

Znovu se v místnosti rozhostilo ticho. Kdyby se jich v tu chvíli někdo zeptal, oba by se nejspíš shodli na tom, že nikdy předtím mezi nimi nebylo tolik trapného ticha. Možná, že mezi nimi trapné ticho nebývalo nikdy, tedy až doteď. Alespoň Remus si nemohl na žádnou takovou situaci vzpomenout.

„A jak by sis to vůbec představoval?“ promluvil najednou Remus. „Nebylo by to divný?“

Sirius se usmál. Že by o tom Remus přece jen uvažoval?

„Slibuju, že nebylo,“ řekl rychle, i když nic podobného samozřejmě slíbit nemohl. „A když by ti to bylo moc nepříjemný, tak můžeme kdykoliv přestat,“ ujistil ho. Teď to byl Remus, kdo se zadíval ven z okna. Matně byl schopný rozeznat v dálce skleník, kde mívali hodiny bylinkářství.

Sirius se sehnul pod svoji postel a chvíli pod ní poslepu šátral, než vylovil flašku ohnivé whisky. Alkoholu v ní už bylo jen na dně. Remus se raději neptal, kde ji Sirius vzal.

„Na kuráž?“ Sirius nabídl láhev Remusovi. Ten se na něj na chvíli jen zadíval a pak si povzdychl. Vzal si od Siriuse láhev a pořádně se napil, než mu ji podal zpátky. Pořád ještě nemohl uvěřit tomu, že to vůbec dělá. Pozoroval Siriuse, který si také pořádně lokl whisky a zašklebil se. Pak se napil ještě jednou.

„Připraven?“ zeptal se a poposednul si na posteli blíž k Remusovi. Ten měl naopak tendence se odsunout, ale neudělal to.

„Dá se na to připravit?“ zeptal se Remus. Najednou byl nervózní on. Byl to skutečně dobrý nápad?

„No tak,“ usmál se Sirius a položil dlaň na Remusovo stehno, pravděpodobně proto, aby ho zklidnil. Remus však před tím dotekem ucukl. Pro něj to byla neskutečně nepříjemná záležitost. Doufal, že to bude rychle za nimi. Uvnitř se mu chtělo křičet. Proč by na něco takového vůbec kývnul. Může to ještě vzít zpátky? Měl by to ještě vzít zpátky?

Ale dřív než si to stihl rozmyslet, Sirius se k němu bez varování naklonil a přitiskl své rty na ty jeho. Remus se polekal toho nečekaného gesta. Uhnul. Díval se Siriusovi do očí a připadal si v tu chvíli, jakoby tu seděl nahý. Pořád cítil na svých rtech ty jeho, i když ten polibek trval jen asi setinu vteřiny. Zhluboka se nadechl.

„Připraven,“ prohlásil a tentokrát to byl on, kdo se naklonil k Siriusovi. Ze začátku to byl zvláštní pocit. Siriusovy rty byly jemné a teplé. Remus se jich nejdřív dotýkal jen velmi opatrně, ale když ucítil Siriusovu ruku na tváři a potom ve vlasech, přestal se držet zpátky. Už se nad tím nesnažil racionálně přemýšlet, vážně to přišlo samo. Po chvíli cítil, jak Sirius pootevřel rty a brzy již cítil jeho jazyk na tom svém. Nevěděl, jak dlouho se líbali, ale když se od sebe konečně oddálili, cítil horko ve tvářích a přerývaně dýchal. Venku mezitím přestalo pršet. Ani jeden z nich nepromluvil.

„Seš dobrej učitel,“ Sirius nakonec přerušil to ticho. Remus by se v tu chvíli červenal ještě víc, kdyby to vůbec ještě bylo možné.

„Ne, že by to vypadalo, že nějakou lekci potřebuješ,“ odvětil s úsměvem Remus.

„Chceš tím snad říct, že jsem ti lhal?“ Sirius se zatvářil dotčeně. „Já přece nikdy nelžu.“

„Jistě, že ne,“ řekl se smíchem Remus. Teď už mu bylo jasné, o co tady šlo. „Existuje vůbec ta holka, o které mluvils?“

„Jasně, že jo,“ odvětil Sirius. „Proč bych jinak potřeboval trénovat líbání?“ Remus si s úsměvem povzdechl. Nechápal, že mu to nedošlo dřív.

„No, myslím, že už to zvládáš dobře. Další trénink nebude třeba,“ řekl.

„Za to ty bys nějakej snesl,“ ušklíbl se Sirius.

„No to teda odvoláš!“ zvolal Remus dotčeně.

„Donuť mě,“ řekl Sirius a usmál se, když Remus jeho výzvu přijal.

Do večeře zbývalo ještě spousta času. Černé mraky pomalu odplouvaly po obloze a mezi nimi se začínala pomalu tvořit duha. Remus ani Sirius si jí však nevšimli. Ani jeden z nich neměl teď čas se dívat z okna.